Dvě akce, jedno mimčo, jedny nervy


V telefonu slyším brutální řev. Nasedám do auta a řítím se zpátky domů. Každej semafor svítí snad dvě hodiny. Pot mi stejká čůrkem po tváři a já se modlím, abych byla co nejdřív doma. Jako na potvoru chce každej přecházet a ještě k tomu přede mnou jede autoškola. To je jak naschvál! Je 13:00 a já se snažím dopravit domů z obřadu, abych nakojila. Byla jsem pryč hodinu a půl ... Chyba! Velká začátečnická chyba! Co jsem si to dovolila, nechat Rozárku s dědou a ségrou?! Špatná máma, blbá máma!

Minulý týden v sobotu nám začala svatební sezóna. Nažhavili jsme naše foťáky a od teď nás čeká každej druhej tejden jedna svatba. Někdy i víc. Pro tento rok fotit a natáčet neplánuju. Všechno to musí obstarat David, proto děláme jen jedno, nebo druhé. Avšak i tak se nám jedna svatba sešla. Byla to svatba dobrých kamarádů a protože chtěli fotky i video od nás, povolili jsme.

Měli jsme to suprově naplánovaný. Přes obřad bude Rozárka stoprocentně hodná, tak jako vždycky. Bude hlídat Dejvův táta s moji ségrou. Hmmm. Nebyla. Po hodině spustila takovej řev, že jsem ji mohla slyšet skoro až v Janově. Tam svatba probíhala. Ihned po obřadu jsem jela domů vytáhnout tu nejlepší věc, kterou teď mám. PRSO! Prso zachrání jakoukoliv situaci!

Sotva jsem nakojila, vydala jsem se směr Berany, abych stihla přenášení přes práh. V tom začalo neuvěřitelně pršet, takže plánované vození Rozárky v kočárku nepřipadalo v úvahu. Naštěstí byli novomanželé tak moc hodní, že dovnitř pustili jak Rozárku, tak i moje dva hlídače. Pak už to probíhalo poklednějc, dítě bylo hodné. Stejně jsem jak magor neustále odbíhala, jestli je vše ok, jestli nemám pochovat, nakojit. K tomu jsem se snažila podat co nejlepší výkon a vše krásně natočit.

Byla to práce na 8 hodin a já jsem odjela domů totálně vyčerpaná. Už v 7 jsem si musela na chvíli schrupnout a byla jsem ráda, že záběry dopadly dobře. Na videjku už pracuju a vše pečlivě procházím a stříhám, bude to krásný. Každopádně byl to pro mě stres, svatbu jsem si vůbec neužila tak jako dřív. Musím teda uznat, že svatba byla opravdu krásná a jsem moc ráda, že jsme mohli pořešit jak fotky, video, tak i svatební oznámení a ostatní tiskoviny, které zdobily celou svatbu.

Teď už vím, že tuto svatební sezónu nebudu dělat hrdinku a zůstanu s Rozárkou doma. Nikdy nepochopím, jak můžou ti rodiče dát své dítě chůvě už někde na půl roce. Vždyť to miminko je na mně opravdu závislé a uklidní se jen u maminky nebo u tatínka. Každopádně jsem si po tom dni připadala jako superžena! Zvládla jsem to, na miminko jsem byla hodná. Myslím si, že kromě desetiminutového řevu během obřadu netrpěla ani žádnou psychickou újmu. Byla jsem tam i tam.

Zrovna koukám na svatbu prince Harryho a Meghan, takže tenhle článek je dneska tak trochu tématickej. Ty svatby mají stejně něco do sebe, takhle na začátku sezóny mi vždycky za foťákem i kapka slzy ukápne a jsem z toho celá naměkko. Na konci roku už to tak nevnímám. Proto je možná i lepší, že zůstanu tento rok doma a budu se tím pádem moc těšit na svoji svatbu, která možná někdy bude. :-)

Je zajímavý, jak zvládají dětský brek ženský a chlapy. Včera jsme se vydali na Muzejní noc. Věděla jsem, že s Rozárkou to bude možná náročný, protože bejvá už od 7mi nevrlá a musim jí mít na prsu, přesto jsem se modlila, aby byla hodná. Nebyla. Nejdřív řvala v kočárku, tak jsme ji po muzeích museli nosit na rameni. Pak na chvíli usnula no a potom to začalo! Rozárka brečela na celej Liberec, Dejv nervózně chodil tam a zpátky, absolutně nevěděl, co má dělat, byl protivnej. No stres. :-D Já jsem byla v klidu a prostě jsme došli k autu, dala jsem ji PRSO a jeli jsme domů.

Prostě je to teď náročný a beru si z toho ponaučení! Ven chodit jen přes den a hlavně být připravená úplně kdekoliv vytáhnout PRSO! A my vyrážíme zase ven, tentokrát na otevření rybníčku na Sedlíšťce, tak držte palce, abych si to aspoň jednou užila. :-) BTW. fotky jsem na tenhle článek nějak už nezvládla, takže dávám mix a na konci jedna telefonová ze včera. :-)

Tak páčko, předem děkuju za srdíčko pod článkem,

Vaše Gábi :-)


244 zobrazení1 komentář

© 2020 Gabriela Hájková