Konec kojení ve 2 letech?

Konec kojení, to je téma posledního roku, kdy se mě každej druhej ptá: "Ty ještě kojíš, jo?" U toho hodí buď obdivující výraz s odpovědí: "Kdybych mohla a ještě to šlo, kojila bych taky takhle dlouho!" nebo většinou se potkávám se znechuceným výrazem nebo dokonce výsměchem, jestli jsem se nezbláznila, že kojím takhle dlouho. Poslední měsíce už jsem se snažila o tomhle tématu moc nemluvit, protože tlak společnosti na mě byl opravdu docela velkej. Proč? Říkám si. Proč je zrovna kojení po roce dítěte tak tabu skoro jako sex na veřejnosti nebo prdění před partnerem?

Když jsem nedávno dala příspěvek, kde jsem se o tom v instastories zmínila, psaly mi některé maminky, že o tom jejich okolí neví, protože na ně všichni koukají mezi prsty jako by to byl zločin, a tak se rozhodly to neříkat nebo o tom dokonce lhát. Právě tímhle jsem zjistila, že JE potřeba o tom veřejně mluvit a bojovat za všechny maminky, které se rozhodnou nepodlehnout tlaku a leckdy nepodloženým doporučením a bojovat za to, aby si to každý udělal po svém a nesoudil ostatní.


Celé těhotenství i mateřství se snažím zakládat na své intuici, kdy já sama většinou poznám, co je pro Rozárku nejlepší. Nečtu tisíce článků, tisíce knih někdy bezdětných autorek, nechytnu se každé reklamy na nepotřebné blbosti (jen občas). No a tak se stalo, že jsem kojila do 2 let a 1 měsíce. A víte co? Nepřišlo mi to divný, ani nechutný. Bylo to super, měly jsme s Rozárkou k sobě blízko. Kdo už maminkou je a kojení zažil, moc dobře ví, jak to myslím. Nemohla jsem to utnout dřív, nepřišlo mi to k ní fér. Zkoušela jsem to jeden večer a trápily jsme se obě, ona lítostivě brečela a mně to rvalo srdce. Neposlouchala jsem ostatní, když mi říkali: "To je normální, nech ji vyřvat." Mně to normální nepřipadalo. Samozřejmě, že Rozárka už nejmíň rok papá jídlo, ale když byla třeba unavená, tak se ke mě přitulila a já viděla v jejích očích spokojenost, jakou jindy nevidím. Nebo když byla nemocná a bylo ji špatně, tak jsem byla vděčná, že můžu kojit a že sní aspoň něco. Nechtěla jsem přestat kojit a nahrazovat mléko sunarem. Proboha proč? Proto to mléko přece mám, tak proč bych měla používat náhražky? Jen proto, abych nevypadala blbě? Zdálo se mi to jako neuvěřitelná hloupost a zaslepenost, když ještě to mléko potřebovala, neviděla jsem jediný důvod, proč bych ji neměla dát to přirozené mateřské, které máme od přírody k tomuto účelu. Proč bych ji místo toho měla dávat mléko kravské? Když se nad tím člověk zamyslí, je to opravdu zvláštní, že to takhle máme dnes nastavené a připadá nám to normální.


Ale čím byla starší, tím to bylo horší hlavně v noci, protože jsem ji u prsa uspávala a poslední měsíce to přerostlo tak moc, že už někde od 3 do 9ti chtěla být neustále přilepená na mně. To bylo náročný, protože jsem se nevyspala a říkala si, že to nějak postupně odbourám. Nějak jsem cítila, že už je ta správná doba. Nakonec jsem přestala kojit, ale vychytala jsem to v ten nejvíc přirozenej moment.

Dva večery si už jenom cucla, otočila se ke mně zády a usnula. To se nikdy dřív nestalo, protože usínala bezprostředně u prsa. V tu chvíli jsem zbystřila! Řekla jsem si, že to zkusím. Normálně nám spí odpoledne cca hoďku a půl, jenže ten další den jsme to nějak přetáhli a spát ji nedali. Večer jsem si lehla k ní, vzala jsem si pevnou podprdu a řekla jí, že tam mám bebí a že mlíčko už není. A jak byla Rozárka unavená, dala mi pusinku, šeptem jsem ji vyprávěla pohádku a ona se otočila a usnula. Druhej den se mi nalila prsa a měla jsem je větší tak o 4 čísla! Dejvovi se to teda líbilo, ale mně to bylo extrémě nepříjemný. Bolelo to jako prase, byl to fakt mazec. Pevně jsem je stáhla do podprdy, ve které spím raději do dneška, a snažila se neodstříkávat a nesahat na bradavky. Po pár dnech to trošku splasko. Rozárka si na mlíčko už skoro ani nevzpomněla a když jo, řekla jsem, že prostě už není. Ten druhej den jsem se snažila ji místo toho dávat do ruky pitíčko, ale moc o to o nestála. Odpoledne spala hoďku v kočárku, takže uspat ji večer bylo o něco těžší. Asi hodinu sebou mlela, ale nebrečela. Tehdy jsme vymysleli, že ji trochu motivujeme a vymysleli jsme "hodnýho skřítka", který se na ni dívá a když hezky usne, tak možná nechá ráno na zahrádce čoko.... a taky tam vždycky je! Další dny už usínala do půl hodinky a hledat prsíčko ji nenapadlo ani jednou! Takže si myslím, že jsem vychytala ten správnej čas, když už to pochopila a zachovala se rozumně. Už je teď dostatečně chytrá na to, aby s tím uměla pracovat. Teď je to cca dva týdny, kdy už vůbec nekojím. Zbavit mléka se nemůžu, pořád mi trochu teče, proto jsem byla dneska v lékárně a dali mi nějaké prášky, které mi zabrzdí tvorbu mléka do 14ti dnů. Bohužel u toho nesmím kafe, takže budu ještě chvilku doufat, že to přestane samovolně. Protože já bez kafe? To zkrátka nejde.

Jsem fakt ráda, že to proběhlo takhle hladce. Neumím si představit, že bych tohle zkoušela někde na 6ti měsících, když tomu to dítě ještě nerozumí. Některé maminky nemají na výběr a bohužel jim mlíčko dojde nebo k tomu mají nějaký opravdu dobrý důvod, ale některé maminky s tím skončí právě jen kvůli tlaku veřejnosti, nebo proto, že si chtějí užít víkend s partnerem a podobně. To je z mého pohledu hrozně sobecký a nechápu tahle rozhodnutí, ale ať si každý dělá se svým děťátkem, co chce. Jen proboha, kojte klidně do 3! Nikdo kolem nás nemá právo nám do toho kecat, poučovat nás, nebo se hloupě ptát. Zvlášť když mě samotnou nenapadá jedinej důvod, proč je špatně kojit déle než do roka.


Jinak nekojím sotva 14 dní a už jsme obě nachcípané. Já jsem nebyla nemocná celý dva roky od porodu kromě otravy z jídla. Jestli to má nějakou spojitost? To nevím, možná jo, možná ne. Ale přišlo to přesně ve chvíli, kdy to jen potvrdilo můj názor. Jednou to ale přijít muselo!


Tak se mějte moc hezky a mějte na paměti, že intuice je vždycky dobrá rádkyně, i když jsme už zapomněli ji poslouchat. Budu ráda za srdíčko pod článkem a komentář, co si o tom myslíte.

Vaše Gábi





231 zobrazení

© 2020 Gabriela Hájková