Mám problém a vím to


Mám ráda objevování novejch věcí. Ráda zkouším nové účesy, zkouším novou módu, objevuju nový písničky na Spotify. Jakmile slyším, že je někde food festival, nebo třeba trhy, tělem mi projede jiskřička nadšení, a musím tam jet. Představuju si sebe, jak ochutnávám exotické ovoce, mořské plody, piju kafe z Kamodži.... Ale i tak mám svoje jistoty, který už mám vyzkoušený a vím, že mi budou vždycky chutnat, nebo slušet. A to třeba když sáhnu v krámě po přehozu a legínách, nebo jdu třeba tady v Jablonci na Baštu a dám si oblíbenou kachnu, protože vím, že jí tam dělají skvěle a bude mi stoprocentně chutnat. No a v tom je ten háček, tyhle dvě moje části se mezi sebou dost melou.

Občas mě ale chytne, i třeba na tý Baště, chuť zkusit něco novýho, a tak vybírám z lístku půl hodiny, co bych si dala jinýho než kachnu. V duchu si říkám, že toho snad nebudu litovat. Nemůžu si ani zaboha vybrat. Někdy zavřu oči a poslepu se snažím trefit prstem na jídelák. Kam prst ukáže, to si dám? Po pár pokusech to vzdám a stejně si naštvaně objednám kachnu. Ale občas se stane, že se "poštěstí" a po příchodu číšníka řeknu, že si dám třeba stejk, i když si výběrem nejsem vůbec jistá.... Napjatě čekám, co mi donesou...

Poslední dobou na to mám fakt smůlu a většinou se trefím zrovna do jídla, který nevypadá vůbec honosně a už od pohledu se mi do toho moc nechce. Nakonec toho lituju, a mám chuť na to, co si dal David. Po pěti minutách smutnýho výrazu mi nechá půlku toho svýho jídla...Chudák. :-D

Od té doby, co už nejsem chudá studentka, ochutnávám dost často věci, který jsou teď v módě. Bude to asi i tím, že sleduju dost často stories a jak se vám ty věci vryjou do paměti, chcete to prostě zkusit.

Minulej tejden jsem vyrazila s kočárkem na jabloneckou přehradu. David fotil svatbu, venku bylo děsný vedro, a tak mi bylo líto se trápit s malou doma. Vzala jsem to cestou kolem cukrárny. Nedávno jsem si zrovna říkala, že to začnu už trochu omezovat. Přibrala jsem od porodu totiž 5 kilo. No, samozřejmě jsem té cukrárně neodolala... Rozárku i s kočkárkem jsem nechala před ní a doufala, že mi ji nikdo za těch 5 minut neukradne. Koukala jsem na ní skrz okno, a když někdo procházel kolem, byla jsem nastartovaná vyběhnout. Každopádně, kdo by co s tím dítětem dělal, žejo. To ale zkuste vysvětlit mejm mateřskejm pudům. :-D

Protože jsem chtěla bejt co nejrychlejc zpátky, abych se nemusela dlouho rozhodovat, nabrala jsem si hned čtyři kopečky zmrzliny. No dobře, bylo to spíš proto, že jsem teď tak trochu prase.... Černej rybíz, mango, hruška - to byla ta moje jasná volba ... a pak mě tam zaujal ještě rakytník. Takovou zmrzlinu jsem ještě neviděla. Zas jsem chtěla zkusit něco jinýho, neobyčejnýho, poznat novou chuť. Nejdřív jsem se divila, proč rakytníkovou nedělají všude? Rakytník teď frčí, dělají se z toho lízátka, limonády ...tak to bude určitě dobrý i jako zmrzlina. Navíc tenhle kaslík je už skoro vybranej, tak to lidi asi kupujou.... NO.

Vrátila jsem se k Rozárce, byla tam - uf, a se zmrzkou v ruce pokračovala v cestě. Udělala jsem velkou chybu. Ochutnala jsem rakytník jako první... a... teda řeknu vám, že hnusnější zmrzlinu jsem zatím ještě neměla. Bylo to totálně hořký a v tom ještě semínka, která nešla rozkousat. V tu chvíli jsem si říkala, že jestli nedostanu zánět slepáku z tohodle, tak se už nikdy nemusím bát semínek z melouna a skořápky z vajíčka. Tohle se prostě nedalo ani spolknout, jak to bylo hořký a kyselý. Byla jsem fakt zklamaná a u nejbližší popelnice jsem tenhle kopeček vyhodila. O kousek dál jsem si všimla, že jsou další dva rakytníkové fleky na zemi.

Kolik toho, co vidíme v reklamách a kolem sebe, je vlastně dobrý? ....Pamatuju si, jak jsem sháněla chia semínka, protože to bylo moderní ... a jak jsem si je dala jednou a už nikdy, protože to bylo bez chuti. Vzpomněla jsem si, jak jsem si kupovala barevný donuty, protože na fotce vypadaly hezky, a pak jsem si do nich kousla a zbytek vyhodila, protože byly prostě hnusný. Jak jsem si dala místo lattéčka chai latté, který bylo sladký jako cecek.... Jak jsem si dala wafli za kilčo a byla nic moc. A tak bych mohla s těma mejma skvělejma zkušenostma pokračovat.

Co je moderní není vždycky to nejlepší, co si můžete dát. Kam se hrabou tyhle nový chutě na domácí povidla, kyselo od babičky nebo právě tu klasickou kachnu. Měla bych se z toho nejspíš ponaučit, ale už teď vím, že stejně budu všechny ty věci zkoušet a doufat, že narazím na něco výbornýho. Ono to není vždycky zas tak černý a doufám, že časem objevím zas něco, z čeho se stane ta moje jistota.

tak páčko,

Vaše Gábi.

#jídlo #food #nerozhodnost #ochutnávka #doborta #móda

0 zobrazení

© 2020 Gabriela Hájková