Proč zhubnout

Dobře víte, že jsem gurmán a požitkář první třídy. Miluju dobrý jídlo, víno, pivo, smažený, mastný, tučný. Vymetám každej food festival, hledám nová místa, kde bych si dala nějakou dobrotu nebo třeba ochutnala regionální pivo. Neznám větší zábavu (kromě mojí práce) než sednout večer k netflixu, sjíždět seriály a u toho popíjet a cpát se. Posledních pár let jsem se sebou byla sama úplně vyrovnaná. Nevadilo mi, že jsem tlustější, že už se za mnou na ulici kluci neotáčej. Můj smysl života byla práce. Vymejšlet nový projekty, ilustrovat, fotit, vymejšlet scénáře ke klipům, malovat storyboardy a pomáhat s natáčením. Jasně, to bylo fajn, a pak za vydělaný kačky prasit! Jenže něco se změnilo. Stal se rok 2020!

Proč jsem se toho všeho vzdala a začala žít zdravě? To je věc, kterou jsem si musela ujasnit hned na začátku. Kdybych to udělala jen kvůli pěkný postavě nebo kvůli tomu, abych měla pěkný fotky na instáči, tak bych to asi moc dlouho nevydržela.


Poslední roky jsme se nemuseli omezovat, naše lednička byla vždycky plná vším, na co jsme při nákupu měli chuť, k tomu jsme si dělali zásoby kvalitního vína a speciálních piv. Většinou jsem se starala o Rozi a mezitím seděla u počítače a pracovala, pak jsem si ráda dopřála klidně každej den víno. Jenže pak přišel rok 2020 a najednou nebylo do čeho píchnout. Zákaz focení, ubylo zakázek a já najednou neměla takovej drajf. Zlenivěla jsem ještě víc. Najednou jsem neměla chuť ani chodit ven. Už jsem ani neměla radost z toho dobrýho jídla. Přestalo mě bavit vaření, jedla jsem nepravidelně někdy i jen jednou denně a celkově jsem byla nějaká otrávená. I sama ze sebe, že nic nedělám a jen čekám na večer, až si budu moct nalejt skleničku! Cejtila jsem se taková prázdná a neštastná. Měla jsem všechno a to bylo špatně. Neměla jsem se na co těšit, střídaly se u mě blbý nálady, byla jsem hnusná na okolí, všeho jsem se bála, byla jsem unavená, a to jsem spala klidně i přes 10 hodin. Něco bylo špatně.


Prvním důvodem byla moje lehká depka z nicnedělání. Druhým důvodem byl Dejv, kterej začal loni na začátku roku cvičit a do léta viditelně zhubnul. Už si nemůže na pupek položit skleničku s pivem a omládnul v obličeji. To mě dost namotivovalo začít taky. K tomu se mi udělaly první vrásky a já si uvědomila, že za chvilku budu stará bába a já si tohle chci ještě jednou dokázat, že můžu bejt hezky hubená a fit, cejtit se skvěle a stát se inspirací pro lidi, kteří bojují s nadváhou nebo jsou třeba nešťastní, jako jsem byla já. A ano chci mít i ty super fotky na instáč a nemazat se ze všech fotoreportů, kdy mě Dejv občas zachytí se třema bradama a pupkem až u kolen. To je ale až ten další benefit než přímo důvod, proč to dělám. Důležitý je, že to dělám jen kvůli sobě, abych byla zdravější - fyzicky i psychicky. Abych si dokázala, že nejsem lempl.


Jestli je na světě někdo, u koho bych nečekala, že to fakt zvládne a vydrží, tak jsem to já! Nemám silnou vůli, ale teď poprvé v životě cítím vnitřní sílu, která mě žene dopředu. Asi je to tím, že poprvé v životě držím zdravou stravu a cvičím, jdu na to pomalu, ale zároveň jsem si uvědomila skvělou věc. Že hubnutí je strašně krátký. Když dokáže rok uplynout tak rychle, že mám pocit jako by loňské jaro bylo včera, pak těch pár měsíců, než budu použitelná, uplyne jako mrknutí. A i tahle myšlenka mě přivedla k tomu, že zdravě nezhubnu za měsíc, ale klidně to může trvat půl nebo klidně celej rok. Ale i tak je to děsně krátká doba oproti tomu, jak dlouho jsem se cpala srajdama.


Motivace jsem měla zkrátka hromady.

Jak ale začít, to byl oříšek. Hlavně do toho neskočit rychle. To jsem si říkala v říjnu 2020, kdy jsem začala cvičit s Dejvem. Já to totiž nechtěla vůbec řešit, protože se znám a nejsem tak vytrvalá. Když do toho hupsnu z nuly na sto, tak se úplně vyčerpám a brzo to vzdám, třeba po 14ti dnech. Proto jídlo šlo zatím stranou a bez přemýšlení si s Dejvem vždycky zacvičila. Cvičíme podle Nike Training 5 - 6x týdně 30 - 45 minut kondiční tréninky. To znamená, že hodně posilujeme, ale mezitím různě skáčeme, děláme angličáky. Ty tréninky jsou celkem těžký, jsem zpocená až na zadku. Jídlo jsme tehdy nijak nezměnili a já za 3 měsíce “trápení” nezhubla ani jedno kilo!! Nebo takhle - nevážila jsem se, ale změnu jsem na sobě žádnou neviděla. Jen jsem nebyla už tolik zadejchaná do schodů.


Poprvé po 3 letech jsem se zvážila mezi svátkama a zjistila, že mám 81 kilo. To byl šok, kterej mi zkazil půlku Vánoc i Silvestra. Najednou jsem se viděla jako tlustý prase a byla zklamaná, že cvíčo nestačí. Po kamarádkách jsem nastřádala různé jídelníčky a pročítala si je. K tomu jsem měla doma knížku Jíme Zdravě (ze který teda nejsem nadšená, ale o tom příště). Udělala jsem si jídelníček na první týden, nakoupila si na všechny recepty. NIC NAVÍC! a od 2. ledna začala.


Jak to všechno probíhalo, co všechno jím a co nejím, kolik jsem zhubla jak na váze tak v centimetrech - o tom všem budu psát. Další článek napíšu 2. února, kdy to bude přesně měsíc ode dne, kdy jsem totálně překopala celej svůj život. Ale jedno řeknu už teď - jsem šťastnější a najednou mám zase chuť do života! Proto sledujte můj blog a instagram, kde jsem nejaktivnější! A pokud jste prošli sami takovou velkou změnou, která mě čeká, určitě mi napište komentář, osrdíčkujte článek. Já se na to podívám ve chvílích, kdy budu mít chuť všechno tohle vzdát! Mělo to pro vás smysl? Cítíte se líp?


Tak páčko,

Vaše Gábi



396 zobrazení0 komentář

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše