Proměna dětského pokojíčku

Minule jsem psala o rekonstrukci našeho obýváčku, dneska popíšu proměnu našeho dětského pokojíčku a máte se na co těšit, protože tam ta změna byla úplně k nepoznání!


Abych začala úplně od začátku, vysvětlím vám, proč jsme neměli pokojíček už od narození Rozárky. V tomhle bytě jsem vyrostla spolu s mými rodiči, bráchou a ségrou, pak se rodiče rozvedli, a protože tenhle dům je generační a patří mé rodině, táta se odstěhoval do druhýho patra, mamka se sestrou do Českého ráje a já jsem tu zůstala s bráchou. Jsem nejstarší, a proto v době, kdy už jsem budovala rodinu, brácha chodil teprve na vš a na víkendy jezdil domů. Jedna místnost byla tedy jeho, postupně si našel práci v Praze, a tak jsme se dohodli, že tady zůstaneme my. Máme v Jablonci fotoateliér a budujeme odtud podnikání, takže to pro nás bylo přirozenější, než se někam hned teď stěhovat. Brácha pokoj uvolnil až nedávno a my jsme se rozhodli nemarnit ani minutu a vrhnout se na rekonstrukci. Rozi už od narození měla všechny své hračky u nás v obýváku a spala s námi v posteli, pak jsme hračky přesunuli do ložnice a zkrátka se válely úplně všude. To bylo dobrý peklo!



Nejprve jsme museli všechno vyházet, odvézt, uschovat. Základem každý povedený rekonstrukce je podle mě několik důležitých kroků, které jsem sepsala do samostatného článku. Ten vyjde až příští týden, takže se máte na co těšit!


ZEĎ A PODLAHA

Představu jsem měla jasnou, stejně jako u obýváku, chtěla jsem světlou místnost, ale rozhodně ne bílé zdi. Bílé zdi jsou studené a na fotkách můžou dělat neplechu. Jo, já vím, zas ty fotky, ale zkrátka jsem fotografka, a tak chci mít všechny místnosti přizpůsobený k tomu, abych mohla mít ty nejkrásnější fotky. Navíc jsem chtěla mít ten pokojíček útulnější, teplejší. Nakonec jsme tedy zvolili světlou krémovou. Udělat zdi byl celkem oříšek - barva tam byla původně žluto-fialová. No a ta fialová byla pigmentovaná nějakým práškem, kterej vsákla jakákoliv barva na vodní bázi, což znamená, že jsem mohla tu zeď přetřít třeba dvacetkrát a vždycky napovrch vystoupila ta pitomá fialová. Už jsem to málem vzdala, ale nakonec jsme se rozhodli celej ten fialovej hnus seškrábat. Ani to nepomohlo, barva byla vpitá až do zdi, a tak jsme museli zeď znova celou naštukovat. Tohle už zabralo, uf! Podlahu jsme zvolili tmavší věrnou napodobeninu dřeva. To bylo zrovna v době covidu, proto byla sranda vybírat to všechno přes OBI stránky, které jsou dost nepřehledné a ještě k tomu se modlit, že to bude barvou k sobě sedět. Tenkrát jsme si to mohli vyzvednout u nich před obchodem a dovnitř jsme nemohli.

Jedním ze zajímavých prvků v pokojíku je zazděný okno, který tam celej můj život tak nějak překáželo a nehezky vypadalo. Dala jsem si za úkol ho proměnit v něco netradičního a udělala v něm poličky na hračky, přepažila ho uprostřed, aby bylo co nejvíc věrohodný opravdovýmu oknu a pověsila závěsy i tam.

NÁBYTEK

Skříňky jsem chtěla spíš z čistého dřeva, ale nikde nebyly žádný hezký, a tak vyhrálo bílé mořidlo z ikei. Všechen nábytek do bytu jsme se snažili vybírat tak, aby byl alespoň z větší části z masivu. To pro nás byla priorita do všech místností, protože bychom byli rádi, kdyby nám několik let vydržel. Místnost měla sloužit i pro návštěvy, třeba právě pro toho bráchu, když k nám přijede, proto jsme vybrali obyčejné jednolůžko. Není to nic extra, proto ještě vymejšlíme, čím ji nahradíme. Mezitím jsme si sami ztloukli konstrukci připomínající domeček a natáhli na něj závěsy. Musim říct, že na ten domeček jsem fakt pyšná, ale stejně ta postel není prostě top a časem tam Rozárce pořídíme velkou vysokou palandu, tak aby pod ní mohla mít třeba pracovní stůl a spala nahoře. Máme to takhle řešené i v ložnici a je to super.

Protože se náš pokojíček tak moc líbil, už jsme v něm fotili větší zakázku, kvůli které jsme si přivezli dětskou postýlku a vyměnili ji za postel. Dneska tam slouží jako takové odpočívadlo, Rozi si tam čte knížky a je ve svém domečku. Postel pro hosty máme prozatím schovanou, protože Rozárka spí stejně ještě s námi.

DEKORACE a HRAČKY

Dřevěný krabičky z ikei máme snad všude! Dáváme do nich knížky, které nejsou tak hezké, aby si zasloužily místo na poličkách. Ostatní jsem vystavila všude možně, nejvíc jich tam teď mám z Knihy Dobrovský, protože s nimi spolupracuji a vybírám si ty nejkrásněji odilustrované. Nehodící se hračky (barevný, svítívý, plastový) dáváme do jednoho fochu skříňky. Rozárka je má ráda, ale na očích je mít neustále nemusím. Ty pěkný používám jako dekorace, nejvíc jich máme od Little dutch, to je pro mě jedna z nejhezčích značek s hračkami. Jinak všechny ze dřeva jsou super. Všude na zdech a skříňkách mám svoje ilustrace Příběh na kousku papíru. Mezi okny jsem si ze starých roštů ztloukla poličku, která vypadá jako domeček, pod ním má Rozárku vlastní lavičku, kterou jsem si taky vyrobila sama. Nějak mě to chytlo, no. Pak jsme pořídili malý stolek se židličkou, aby si mohla naše holčička malovat a rozvíjet svůj talent, kterej určitě bude mít po mně?! Jinak v pokojíčku máme ještě jednu skvělou věc, a to je spinkáček Honey and Moon. Rozi si ho nosí všude sebou, hraje si na něm, spinká a odpočívá úplně kdekoliv.


Ještě plánuju vybavit pokojíček spoustou světýlek, až se rozhodneme naučit tam Rozi spát přes noc. Chceme, aby to tam měla ráda a nebála se. Na stěnu vedle domečku plánuju ilustraci, ale zatím se mi do toho moc nechce, protože i takhle se mi to moc líbí. Na té stěně mám taky ručně vyráběnou girlandu.

PRŮBĚH

Celá rekonstrukce pokojíčku nás vyšla na zhruba 40 tisíc. Bavilo mě to možná o trošku víc než obývák. Jak jsem psala na začátku, ta změna tam byla k nepoznání. Teď nás v létě čeká kuchyň, kterou už pomalu plánujeme a snažíme se dohnat koronavirový ztráty, ať máme zas nějakou rezervu, ale já věřím, že už brzo budeme stavět!


Co na tuhle změnu říkáte?


Děkuji za každý komentář a srdíčko pod článkem, Vaše Gábi!

103 zobrazení

© 2020 Gabriela Hájková