Úsměv prosím!


Stává se vám někdy, že jdete do města zařídit nějaký věci a každej je na vás protivnej? Mě moc ne a už vím proč. Když se bavím s cizími lidmi, vždycky se usmívám. Ani to není tak, že bych to dělala úmyslně. Spíš jsem taková nervózní a tak tohle dělám nevědomky. Někdy se usmívám i na kolemjdoucí, kteří se na mě jentak letmo kouknou a naše oči se střetnou. V tu chvíli si připadám divně a zase se usmívám. To samý bylo i v době, kdy jsem pracovala v čajovně a probíhá to podobně i na schůzkách ohledně zakázek. Ta moje nervozita vlastně dělá něco, čím se stávám příjemnou a tak se zpětně ti lidi usmívají na mě a já přicházím domů vždycky s dobrou náladou. Někdy se zakecám s někým cizím ve frontě k placení, nebo jentak v krámě. Za všechno může úsměv. Úsměv vám dokáže zvednout náladu na celej den.

Miminko je toho důkazem! Včera jsem si sedla k noťasu, abych napsala článek a dostříhala video. Měla jsem v plánu napsat o tom, jaké to bylo první tři měsíce s miminkem a hodit tam na kukačku domácí videjko. V tu chvíli začala brečet a nechtěla usnout až do 10ti. Jakákoliv chuť psát článek mě přešla. Byla jsem pak už tak unavená, že jsme koukli na dva dílky seriálu a šli spát. A tak jsem si řekla, že budu muset dneska napsat něco jinýho. Neměla jsem na to náladu. Většinou jsem z Rozárky taková nadšená a teď byla nevrlá a já z ní taky. To by ani žádnej hezkej článek nevznikl.

Ráno jsem se probudila a Rozárka se na mě smála od ucha k uchu. To dělá každý ráno, když nás vidí. V tu chvíli jsem si uvědomila, jak je úsměv důležitej. Stačí, když se na nás usměje,a všechno špatný je pryč jako lousknutím prstu. Kdyby se miminka nesmála, tak by se z toho nejeden rodič zbláznil. Usměv je prostě důležitej, a proto nechápu lidi, kteří někde pracujou a tvářej se nasraně. To vám můžou klidně i zkazit den. Nedávno jsme byli v kavárně. Chodíme takhle někam často a pracujeme tam. Sedět neustále doma je totiž na palici. Nooo a byla tam taková servírka, která se na nás neusmála, pomalu ani nepozdravila. A pak to přišlo, začala jsem si dělat domněnky jako: "Ahá, tak asi nemá ráda děti... Nevypadám dneska blbě? (měla jsem dva drdůlky) ... Třeba mě zná a nesnáší mě .... Bůh ví co si myslí." Najednou jsem se cejtila fakt blbě a ani neměla chuť na práci. Přitom jsem předtím byla do všeho tak zapálená a těšila se. Možná měla ta holka jen špatnej den, ale určitě ho zkazila i dalším a to je škoda. Ostatní Vás zkrátka můžou ovlivňovat i když nemluví, někdy možná i víc.

A protože jsem nestihla to video, posílám aspoň na ukázku, jak se Rozárka na nás poprvé smála nahlas. A vám všem posílám jeden víkendovej úsměv!

Nezapomeňte mi hodit komentář a zmáčknou srdíčko pod článkem.

Vaše Gábi.


250 zobrazení

© 2020 Gabriela Hájková