© 2017 Gabriela Hájková

Jak jsem přišla o INKpanenství

27.3.2016

     Začalo to nevinně - v baru. Za všechno můžou moje narozeniny. Když jsem měla oslavu, mezi úžasnými dárky, jako je třeba lak na nehty (už od mala si je koušu), byl i dárek od Hvězdy... Né té, co svítí na obloze, ale od mé kámošky... Jelikož je blázen do tetování a má doma strojek, nabídla mi, že si od ní můžu nechat něco malýho kdykoliv vytetovat. Přišlo mi to jako super nápad, protože kérku jsem chtěla už od 15ti, jen si prostě VYBRAT.

 

 

     Já jsem opravdu ale OPRAVDU nerozhodnej člověk a jenom blbej motiv jsme si vybírala snad celou věčnost, asi proto do teď nezdobila žádná kérka moje tělo. Všichni mi furt cpali, že to musí mít nějakej význam, něco, co mě fakt vystihuje. Ale upřímně? Kašlu na to. Tohle tetování jsem vymyslela asi během 2 vteřin a nechala si to vytetovat za dva týdny. Pro mě má význam jen ten, že zdobí mé tělo a proto se mi nikdy nezhnusí. Každpádně neznamená, že když já si vybrala tetování takhle narychlo, že byste měli taky. Je to něco na celej život a nechtěla bych mít vytetovanou růži na zadku jen proto, abych měla tetování. Například můj přítel sleduje jednoho tatéra už dva roky a přemýšlí co a kam by si dal a jestli jít k němu nebo ne. Každej má svůj specifickej styl, takže je důležitý si pečlivě vybrat za jakým tatérem půjdete. U Hvězdy jsem si mohla tetování namalovat sama a dovolit si víc, než u jakéhokoli tatéra, což bylo super. 

 

 

 

     Když jsem přišla za Hvězdou, tak jsem vůbec neváhala a tetování jsem pořád chtěla. Začaly přípravy. Na posteli přistál čistý ručník (nejspíš kdyby mi krev náhodou stříkala proudem), na stolku se vyskytla spousta přípravků, kterými jsem byla později postříkána. Asi desinfekce...určitě. Trojúhelník se musel obtisknout na kůži v přirozené poloze, poprvé se mi to tam, ako hovoria naši bratia, nepáčilo, tak jsme to natiskly výš. To jsem byla ještě v pohodě...Za pět minut na pitevní posteli jsem začala mít kýbl v nervu a s třesoucíma rukama musela udělat poslední selfie před smrtí. V tuhle chvíli bych si normálně nalila panáka, ale to se prý před kérkováním nesmí. No nic, jdem na to!

 

 

     Normálně jsem fakt hrdinka a je pro mě potupa přiznat, že tetování kurňa bolí. Nejdřív jsem si představovala, jak mi pod kůží tepe tepna a měla pocit, že mě někdo řeže skalpelem. Po chvilce jsem cítila, jako když mě bodá tisíc včeliček a když jsem si říkala, že už to musí bejt hotový, tak to jelo celý znova. Trvalo to jen 10 minut a respekt těm, co to vydrží hodinu, natož třeba čtyři!

 

 

     Hurá, první kérka je na světě, ani to nebolelo - AU. :-D Poté jsem byla vyslána do lékárny, koupit si bepantol plus a antibakteriální mýdlo. Když jsem o to požádala lékárnici s tím, že to je na moje nové tetování, přestala se usmívat a tvářila se jako kakabus. No co už, asi záviděla, že ona se svým povoláním nemůže a já jo!

 

Zakončím to tím, že o tetování se musíte pravidelně starat, 3x denně mýt a pořád mazat. To je asi vše z mého tetovacího zážitku, takže čusík. 

Share on Facebook
Share on Twitter
Please reload

Mohlo by se vám líbit:

Úzkost

3.6.2019

Navrch huj, uvnitř fuj

25.3.2019

1/15
Please reload