© 2017 Gabriela Hájková

Začínáme nanovo!

10.5.2017

Ahooj, 

 

   tak jsem tady zase. Tentokrát bych vám chtěla popsat můj jeden z prvních zážitků se psaním blogu. Vždycky jsem chtěla psát články, protože mě to baví a ráda reaguju na každodení situace, který se kolem mě dějou. Kdo mě zná, tak ví, že si ráda dělám srandu a mé články musí brát trochu s nadsázkou. Nemám v plánu udělat díru do světa jako blogerka a za každou cenu psát neustále články, je to jen takový můj projekt a když budu mít náladu, něco sem prostě postnu. Nicméně ...

 

     Mám hodně dobrou kámošku, která se věnuje modelingu a photomodelingu (fb - Nikola Kloudová photomodel). Protože se v této sféře hodně pohybuju, nejen jako fotografka pod názvem ColorPix, vetšinou s Nikčou řešíme spoustu pracovních záležistostí a navzájem se podporujeme. Abych ji podpořila, vydala jsem se s ní asi před měsícem na casting jedné nejmenované miss. Já sama jsem o miss nikdy nesnila, ani když jsem měla o 20 kilo míň.  I tak jsem měla možnost nakouknout na takovouhle akci, nedalo mi to a napsala jsem posléze docela sarkastický článek na mém instagramu. Nemyslela jsem to nijak zle, ale už na té akci mi hlavou projížděly trefné poznámky a přirovnání.

 

"Dneska jsem se byla podívat na castingu miss a řeknu vám, že pozorovat to všechno, co se kolem toho děje, bylo docela záživný. Už při příchodu na nás všechny ostatní soutěžící koukaly nevraživým pohledem. Na Nikču závistivě, na mě pohledem "co ta tu kurňa děla". Šla jsem samozřejmě jen jako doprovod, protože moje tělesně proporce by nevyhrály ani miss hrocha.  Po registraci přišla na řadu samotná soutěž, organizátorka na všechny ječela, jako by byla ředitelka zeměkoule (už vím proč nevládnou zemím ženy).  Nastoupila promenáda v plavkách a jak jsem tak začala uvažovat o dietě, dostala jsem hlad. Naštěsti u sebe měla Nikča sváču - smažený hermelín!  Dala jsem si ho na lavičce v zákulisí před všemi soutěžícími. Tentokrát závistivé pohledy padaly i na mě. Zaskočená jsem byla až v momentě, kdy za mnou přišel fotograf a chtěl si mě fotit s modelkami. Wtf?! Celá soutěž mi přišla asi tak, jako když jdete do krámu si koupit maso a říkáte si, ze jedno je moc libový, druhý moc tučný, tohle zase vypadá staře, tohle by šlo, hm hm.  K tomu snad není ani co dodat. Každopádně to stálo za to, musela jsem se s vámi o to podělit a jdu si dat Colu a Toffife."

 

 

 

    No a pak se stala ta věc. Napsala mi samotná šéfka celý tý akce, že to vůbec není pravda a že ta organizátorka na nikoho nekřičela atd atd. (přitom u toho ani sama nebyla). Docela mě překvapilo, že můj úplně první článek, kterým jsem původně chtěla začít psát blog, pobouřil celý štáb té nejmenované miss. Přitom jsem to všechno napsala s nadsázkou. Trochu mě to pak mrzelo, ale za svými názory si stojím a článek jsem nesmazala. Chvíli mi trvalo, než jsem to rozdejchala a za tu dobu si uvědomila, že ne vždy se budu potýkat s pozitivními ohlasy a s těmi negativními se budu muset naučit vyrovnat. Nakonec jsem se do toho pustila naplno a dnes jsem si zaregistrovala dokonce doménu! 

 

     Teď už jsme smířená s tím, že ne každému se musí moje psaní líbit, ale o tom to přeci je, nebo ne? Kdyby moje články nebudily žádný emoce, bylo by to vůbec k něčemu? Tak doufám, že se ve vás zase něco hejbne. :-D 

 

Páčko, vaše Gábi!

Share on Facebook
Share on Twitter
Please reload

Mohlo by se vám líbit:

Úzkost

3.6.2019

Navrch huj, uvnitř fuj

25.3.2019

1/15
Please reload