© 2017 Gabriela Hájková

Dva v jednom

23.7.2017

       V klidu se usaďte, vemte si popcorn a vypněte mobilní telefony, protože tohle bude dlouhý, hodně! 

Musím se přiznat, že v minulém článku jsem vám trochu lhala. Psát články jsem chtěla hrozně, ale nešlo to jen z jedinýho důvodu. Od 29. června jsem nemohla myslet na nic jinýho, než na to, že jsem v TOM! 

 

    Jeden pátek na konci května jsem byla na kamarádky oslavě narozenin, kde jsem se tak trochu (no trochu víc) ožrala! Pila jsem gin s tonikem, který jsem zapíjela vínem a pak vlastně vším, co tam zbylo. No co si budem povídat, když já to rozjedu, tak nemám záklopku. :-D Druhý den mi bylo samozřejmě strašně blbě. Obvykle mě přejde kocovina nějak navečer, ale ten den mě to vůbec nechtělo pustit. 

Když jsem se probudila další den a měla ten stejný pocit - bylo mi na blití, smrdělo mi jídlo, kafe, alkohol, tak jsem si říkala, že je to divný, ale asi pořád kocovina. Další dva dny to bylo to samý, až to došlo do fáze, že si dělal Dejv maso na pánvičce a já musela odejít si lehnout na zahradu, abych se z toho nepoblila. To už jsem věděla, že je něco špatně. 

 

 

 

     Těch pár dní jsem měla k tomu ještě hrozný migrény, tak mě Dejv tlačil k doktorovi. Já jsem řekla, že teda rozhodně ne a začala jsem googlit. Zjistila jsem, že mám nádor na mozku, žaludeční vředy, leukémii a vlastně už mám být tři týdny mrtvá. Oukeej :-D Největší vrchol byl, když už čtvrtý den ráno jsem si nechtěla udělat kafe a to jsem celý život pila 2 denně. A pak mi to docvaklo, že to můžou být i příznaky těhotenství. Že vám je špatně z jídla jsem věděla, ale že budu mít pocit, že mi praskne hlava a bude mi tak strašně, jsem teda netušila.

 

     Normální holka to asi zjistí hned, nebo jí napadne udělat si test, ale u mě to bylo jinak. Brala jsem prášky už do 17ti. Pak jsem je na rok vynechala a zjistila, že mám nepravidelně měsíčky. Protože jsem měla v tu dobu doktorku ... no jak to jen říct ... určitě takové znáte, která mi řekla, že kvůli tomu nebudu možná moct mít dítě (a že to nebudem ještě řešit), tak jsem to měla pořád v hlavě a bála se toho. Pak když jsme se dali s Dejvem dohromady a všechno bylo fajn a klapalo nám to, tak jsem minulé září přestala brát znovu prášky a řekli jsme si, že tomu necháme volnej průběh. Za tu dobu jsem si udělala pár testů, hlavně abych kdyžtak nepila alkohol, ale nic. Nakonec jsem změnila gynekologa. Ten mi řekl, že je všecko v pohodě a nemám to řešit, tak jsem přestala ... a za dva měsíce jsem tam byla znova. :-D  Abyste si nemysleli, že to dítě bylo nějak vymodlený, to ne. Já osobně bych klidně ještě pár let počkala, ale měli jsme strach, že to nepůjde a proto je lepší, že to přišlo už teď, než abychom nemohli mít nikdy dítě. Je mi 25 a i po tělesný stránce je to tak akorát.

 

 

 

     Asi po čtyřech dnech jsem si tedy udělala test. Byli jsme u toho oba. Moc dobře vím, co znamenají dvě čárky, ale když se okamžitě vybarvily, radši jsem si šla ještě jednou přečíst návod. Naše pocity byly smíšený. Nebylo to jako ve filmu, kde matky brečej štěstím, ani jsme se kvůli tomu nehroutili. Prostě jsme si oba sedli na gauč a pár minut nám trvalo, než nám došlo, že fakt budeme mít dítě. Ten den jsme jeli do Prahy za Dejvovejma rodičema. Dejv se to snažil ututlat, ale po tom, co jsem v půlce rozhovoru o elektronice zakřičela "Dejve, tak už to řekni!" mu nezbylo nic jinýho, než to vyklopit. Kdo mě zná, tak ví, že mlčet neumím. Takže chápete, co to pro mě bylo, tutlat to dva měsíce před instagramem, facebookem a tak. Řekli jsme si, že to kromě rodiny nikomu jinýmu nepovíme. A tak jsme udělali...

 

      Za týden to věděl celej Jablonec a v Praze nikdo. :-D Prostě držet jazyk za zuby neumím, ale i tak považuju za velký úspěch, že jsem to neřekla vám všem (počkat, stejně to čtete určitě vy, co už to víte). :-D

 

       Jinak už moc dobře chápu, proč se to do třetího měsíce nemá říkat. Nejen, že se může cokoliv stát, ale kdybych to všude vyslepičila, půlka holek by si rozmyslela, jestli je těhotenství dobrej nápad. Měsíc a půl mi bylo příšerně blbě, jako nikdy předtím. Nejlepší otázka od lidí byla: "Už se těšíš?" A hlavou mi zrovna projíždělo: "A blicí pytlíky vedete?" :-D Všechno mi strašně smrdělo. Kartáčkem jsem si nemohla čistit jazyk, ani se vonět voňavkou a mazat výraznými krémy. Vyzkoušela jsem toho hodně, ale jediný co mi nevadilo, byla olivová řada od Naturalium. Těm, co se dělá šoufl jako mě, doporučuju. Na alkohol momentálně nemám chuť vůbec, ačkoliv jsem od svých 17ti každej tejden něco málo (někdy i víc) požila. A už se moc těším, až si dám za rok dvě skleničky vína, budu mít 3 dny kocovinu a přiberu po tom 10 kilo. :-D

 

 

 

       Teď jsem na začátku čtvrtýho měsíce, čekám už jen na výsledky posledních testů. Pupek už mi trochu roste, proto jsem se rozhodla vám to říct. Zatím jsem zhubla 5 kilo, ale mám ještě tak 13 - 18 kg přibrat, tak ze mě bude mega koule. Cením si toho, že mi ostatní raděj, co bych měla dělat, číst si knížky a dávají mi všelijaký rady. Zatím si však užívám posledních pár měsíců ve dvou. Když něco potřebuju vědět, tak si to sama zjistím a zeptám se doktora. Podle něho můžu dělat úplně cokoliv, co mi tělo dovolí, ale o tom zase příští článek.

 

     Protože si občas vyhledám na netu něco ohledně těhu, tak mi pak na fb vyskakují zvláštní věci. Třeba jsem viděla už asi 10 porodů (to jsem vidět radši neměla, haha). Nebo se mi zobrazuje jak vybrat správnou podprdu pro boubelky, vtipný videa o dětech a tak. Něco vám se postnu. První video musíte přes ODKAZ.

 

 A tohle mi sem dali, abych si to nerozmyslela. :-D 

 

Když to vezmu zpětně, ony tu vlastně byly nějaké předzvěsti, například kamarádce v jednom kvízu na fb vyšlo  - konečně / hájková / maminkou. Nebo jsem kreslila obrázek a nakreslila jsem tam necíleně borovici a mimino. A taky jsem psala článek o tom, že se nemusí každej den uklízet, dokud nemáte mimino, který leze po zemi a olizuje zeď. Asi karma. :-D

 

 

     Kamarádka byla nejlepší. V půlce druhýho měsíce mě potkala na přehradě a já měla takový bílý šaty, kterým začíná sukýnka nad bříškem. Ona ke mě přiběhla a sáhla mi na břicho a byla nadšená, že už tam něco je. To ale nevěděla, že to je zatím jen špek a miminko měří asi 2 milimetry. :-D Asi další důvod, proč to neříkat kamarádům tak brzo, zvlášť když máte pár kil navíc. 

 

   Teď už se na něj těšíme, ale zároveň mám trochu obavy, jak to všechno zvládnu i s kariérou. Ale bude to cool dítě, co dostane k narozeninám, hned jak to půjde, svůj první pennyboard, ať můžeme všichni jezdit. Budem spolu chytat pulce a dělat si doma šnečí farmu. Stavět přehrady v lese na potoce. Budem ho učit fotit a malovat. Jen doufáme, že bude vše v pořádku a my dva zdraví, ať si můžem užívat společný chvíle. 

 

Každopádně doufáme, že to nebude holka, protože by měla chlupatý bradavky po Dejvovi a kníra po mě. :-D :-D :-D 

Tak páčko, Vaše Gábi. :-)

A určitě mi dejte zase srdíčko pod článek, pokud se vám líbil.

Je to pro mě zpětná vazba, že to někdo čte. :-D

Share on Facebook
Share on Twitter
Please reload

Mohlo by se vám líbit:

Úzkost

3.6.2019

Navrch huj, uvnitř fuj

25.3.2019

1/15
Please reload