© 2017 Gabriela Hájková

Jak to prožívám

1.7.2018

Je sobota deset hodin večer. Miminko už jsem uspala a napjatě čekám, až se David vrátí ze svatby domů. Nemůžu se dočkat, až uvidím všechny pořízené fotky. Vím, že budou nádherný, a tak se děsně těším na tu chvilku, kdy budu moct prostřednictví nich uniknout ze spárů všednosti a aspoň chvilku si představovat, jaké to tam asi bylo a jaká bude jednou naše svatba. Vždycky si zalezeme do pelíšku a prohlížíme všechny ještě ve foťáku.

 

Druhý den po svatbě vždy upravíme pár prvních fotek. Těšíme se, až použijeme náš vlastní filtr a tím dáme celé svatbě to "naše".  Tahle chvíle je pro mě stejně uspokojující jako odlepit fólii z nového telefonu. Pak následuje upravování, na tom strávíme spoustu času. I když je to práce, je to pro nás spíš zábava. Tento rok jsme už odevzdali asi 6 svateb a myslím, že nás to nikdy neomrzí.

 

Včera jsem se však musela nad některýma fotkama trochu rozčílit a zamyslet se nad tím, jestli není všechno v dnešní době fakt ujetý. V dnešní době telefonů, honbou za lajky a followers. Vždy se totiž najde na svatbě host, který místo přípitku fotí, místo tleskání u obřadu fotí, fotí i místo bavení se s přáteli a užívání si té skvělé události, která je ... co si budeme ... možná spíš pro hosty, než pro nevěstu se ženichem. Potom jsem naštvaná, že musím vyhazovat fotky, na kterých ten člověk stojí jako kůl v plotě s neutrálním výrazem, nebo mu obličej zakrejvá telefon, když se ostatní okolo smějí. A to je ještě ta lepší varianta. Nejlepší jsou ti, kteří vyskočí z ničeho nic do uličky při novomanželské puse.

 

Sama jsem fotografka a sama jsem pronikla do tajů blogerského světa, kde instastories hejbe příčkama. Kdysi jsem obdivovala blogerky, které mají krásné fotky vytvořené přímo k článku. Fotky, kde pózují hezky nalíčené na různých eventech, oslavách. Z každé akce mají 10 vymazlenejch fotek. Taky jsem to moc chtěla a dokonce si pár akcí takhle nafotila. Zjistila jsme ale, že se vracím domů bez zážitků, i když na sociálních sítích to vypadá, že jsem se neuvěřitelně bavila a byla to ta nejlepší akce na světě. Chtěla bych mít feed, který mi ladí barvou a mít všechno zdokumentovaný, samozřejmě i já bych chtěla spousty lajků, spoustu followers... Ale nechci, aby moji čtenáři žili v domnění, že jsem pořád namalovaná, učesaná, šťastná, že je každá akce dokonalá a hlavně chci svůj život najprve PROŽÍT a pak až SDÍLET. Jsem ráda, když si najdu čas na jednu dvě fotky, sama dávám spoustu instastories na svůj profil, ale vždycky je pro mě na prvním místě zábava, zážitky. Nemohla bych přijít z nějaké zajímavé akce domů a při ohlédnutní se zpátky zjistit, že jsem celej den čuměla do telefonu a zážitky nic. To, co zůstane v mých vzpomínkách, je důležitější, než to, co zůstane v telefonu. Někdy mám dny, kdy si na telefon ani nevzpomenu a je někde zapadnutý na dně batohu. Poslední dobou dost často hledám fotky k článkům ve starších galeriích. Mrzí mě, že to třeba nevypadá tak krásně, zvlášť, když jsem fotograf, ale .... stále mám víc pro, než proti. :-)

 

Představte si třeba procházku do lesa. Je naprosto krásně, takové to počasí přímo na výlet. Vaše děti už jsou natěšené ven, až si s nimi budete hrát a povídat. Až se budou moct hrabat v hlíně a sbírat borůvky. Místo toho pořád jen kontrolujete, jestli nejsou umazané a nutíte je pózovat, abyste vypadali jako šťastná rodinka a nedej bože, že na tý fotce chcete být taky. To pak těch fotek musí bejt hodně, abyste byli aspoň s jednou spokojení. Znám to z vlastní zkušenosti.... Myslíte si, že to ty děti baví? Že je tohle zábava? Nemyslím si. Tak je jasné, že občas je dobrý se vyfotit s rodinou, ale ne pokaždý a jen proto, abych to mohla postnout na facebook a sbírala ovace.

Existují však procházky, kdy jdeme "lovit" fotky účelně. Právě teď tvoříme projekt 365. Spočívá v tom, že každý den vyfotíme nějakou "uměleckou" fotku a posteneme jí na instagram. Já fotím v černobílé @gabi_black.and.white a @DejvBoro barevně. Není to ale proto, že bychom chtěli sbírat lajky. Je to super projekt na trénování uměleckého oka a taky hec, že dodržíte něco dlouhodobě. Rozkodně to není o tom, nacvakat tisíc fotek a pak jednu vybrat... Kdokoliv by se k nám chtěl připojit, budeme jedině rádi. Můžeme porovnávat a zlepšovat se. Pokud se do toho pustíte, přidejte hashtag #365colorpix a jdem na to. 

 

A schválně, kdo z Vás taky radši prožívá, než sdílí, dejte mi srdíčko pod článkem. 

Mějte se krásně,

Vaše Gábi

 

 

 

 

Share on Facebook
Share on Twitter
Please reload

Mohlo by se vám líbit:

Úzkost

3.6.2019

Navrch huj, uvnitř fuj

25.3.2019

1/15
Please reload