© 2017 Gabriela Hájková

Den zúčtování aneb pátý měsíc s miminkem

23.6.2018

"Wow, to je krásné miminko a jak se hezky usmívá." .... "Vy máte tak roztomilé děťáko." ... "Hele, hele, podívej na tu holčičku, ta je boží!" ...slýchávám, když jdu s Rozárkou mezi lidi. V tu chvíli mi poskočí srdce štěstím. Miluju totiž, když mi někdo něco upřímně pochválí, moje kamarádky vám o tom můžou vyprávět, haha. :-D Je to daleko krásnější pocit, než když vám někdo pochválí hezké oblečení. Rozárku jsem totiž nikde nekoupila, ale stála mě obrovskou dřinu nejen při porodu, i když je jasné, že o její roztomilost se postaraly naše geny. Nojo, nojo, teď si asi říkáte, po kom to asi má... to ani my sami nevíme. Prostě se to nějak dobře namíchalo. :-D Ještě do nedávna jsem si tenhle pocit užívala jak jen to šlo, posledních pár dnů mi však hned poté probleskne: Hm, jen kdyby věděli, jaký to je doma ďábel." 

Fotky pouze z mobilu, s tím vším teď vůbec nestíhám nějaký umělecký.

Jop akorát jedu projekt 365 dní na svém B&W instagramu.

 

Pět měsíců uplynulo jako voda. Z malého tvorečka, hejbajícího se jako chameleón, vyrostlo šídlo, který máchá rukama nohama, jak jen rychle to jde a zakousne se s křikem do všeho, co se jen mihne kolem jeho úst. Bylo to rychlejší než usnout a probudit se. Začátky s ní si už ani nepamatuju. Možná to bude tím, že jsem sama měla co dělat, abych se udržela na nohou a všechno ze začátku zvládla. Už se ani nedivím, že lidi chtějí děti dvě, tři. Prostě to tak rychle uteče, že by chtěli mít v náručí to malé ještě aspoň jednou. Když se podívám na nějakou fotku pár dní po porodu, nejradši bych si to zopakovala, ale když vím, co mě to dítě stojí úsilí a sebezapření, tak mě jakýkoliv chutě mít velkou rodinu přecházejí. 

 

U nás to chodí - jednou nahoře, jednou dole. Střídá se to v takových etapách. Pár týdnů je vyždycky hodňoučká. Chvílema si úplně sama hraje, pravidelně spí, večer usne a je klid. Potom spí až do rána.... co do rána! Vzbudí se v 8, kouká si na ručičky a je hodná, pak zase usne, takže mě nechá dospat třeba i do 12ti.... a teď najednou BUM! Nastane nějaká změna. Před dvěma týdny třeba začala usínat jen u prsu, kdy se musí ududat! A to si představte, když jsme třeba někde na návštěvě a já si k ní mám někde lehnout s prsem venku. Ona totiž už nechce usínat ani na klíně. Když už usne, celou noc se vrtí a budí mě snad po hodině. Někde jsme četla, že děti v posteli jsou jako opilá chobotnice, která hledá klíče od auta. Ano, teď to naprosto chápu. Jen se vzbudí, máchá ručičkama se zavřenýma očima a otevřenou pusou směrem ke mně a doufá, že ji tam přistane prso. Ve dne si chce hrát a u toho vydává zvuky jako když tlačí a hrozně křičí. Sice se u toho usmívá, ale mně to opravdu drásá nervy. Nejradši bych z toho vyskočila z okna, ale bydlím v prvním patře. :-( :D Vážně jsem z toho někdy (párkrát za den) zoufalá. 

Když už se to konečně povede a dítě spí, mám pocit, jako bych se vrátila z dvanáctihodinové směny a čeká mě další - práce. Vlastně mám poslední dobou pocit, že mě ta moje práce odnáší úplně do jinýho světa a díky ní můžu chvíli relaxovat. Když mám hodně povinností, hlídá a stará se David. Ty chvíle mám nejradši a doufám, že to spolu dlouho vydrží, jen abych zase nemusela hned přebalovat, chovat, kojit, prostě "dělat mámu".  Někdy jsem už tak moc deprimovaná, že závidím rybám, který jen vyšprknou jikry, sameček je oplodní a tím končí veškerá práce! Nejhorší je, že si pak připadám jako špatná máma, když už prostě nemůžu a jsem třeba trochu protivná.  Dejv mě ale stále ujišťuje, že jsem skvělá a drží mě nad vodou. Bez něj bych to nedala.

 

Už to začíná bejt těžký a vyčerpávající. Dneska přišel den D! Rozárka se nám poprvé probudila v 5 ráno a začala křičet, už žádný odpočívání! Bum! Bum! Bum! Konec spánku, konec večerní práce, žádný zakázky do 2 do rána... Budu to muset nějak vymyslet a nebo si prostě teď už vybírat jen ty pro mě nejzajímavější. Všechno se to změnilo lusknutím prstu a tohle období nám připadá nekonečný, naštěstí existuje světlo na konci tunelu, protože víme (doufáme), že za chvíli se to zase otočí a budeme mít to nejhodnější miminko pod sluncem, který už si samo doleze pro hračku a vydrží si chvilku hrát bez asistence maminky. I přes to všechno ji milujeme nejvíc na světě a nikdy bychom ji nevyměnili. 

 

A protože je tenhle článek po dlouhé době o miminku, tady sepíšu pár věcí, rad a postřehů pro nastávající maminky.

 

1) Prvních plínek jsme vypotřebovali jen dvoje velké balení, najednou nám to vyrostlo a tak jsme jeli dvojky, teď už jedeme asi měsíc 3ky, takže radím, kupte si jen jedno balení a pak až dokupujte.

 

2) I když jsme měla spoustu věcí po někom, stejně jsem ji dávala furt jenom to nový a nejvíc overálky, protože bylo nejjednodušší jí je oblíknout.... Dupačky letěly do koše jako první a bodýčka přes hlavu jako druhý. Teď už drží hlavu, takže už jedem na krásu a nosí všechno hezký.

 

3) Když je miminko nevrlý a pár dní je "jako vyměněný", není potřeba číst a zjišťovat, jestli je to sprut, nebo zoubky, nebo prdíky... stejně se to člověk asi stoprocentně nedozví a časem zjistíte, že to je furt něco a hlavní je vydržet! Ono to jednou přejde! 

 

4) Některá miminka nekrkají, to naše si nekrklo snad ani jednou do třetího měsíce. Řešili jsme to s doktory, nikdo mi neřekl, že je to normální a já se furt bála. Ale prostě to dítě nedonutíte a myslím si, že nakonec na tom nebylo nic strašnýho.

 

5) Espumizan nepomáhá. Je to na hovno marketingovej tah a doktoři vám to doporučí, páč z toho maj nejspíš provize. Prostě jim vemte nožičky a dávejte k bříšku, sice je to ze začátku s těma prdíkama hrozný, ale každý dítě se jednou vykadí, jednou vyprdí a pak usne, i když se to po večerech může zdát nekonečný. My používali nakonec lactoactive baby, ale když nám došel, žádná změna se nekonala, takže...

 

6) Nenechte malé miminko hodiny brečet, ono si to nevymejšlí, nemá na to ještě takovou kapacitu mozku a může z toho mít celej život psychický problémy. Fakt! 

 

7) Ne, nemusíte mu dávat čajík od narození, i když to naše maminky dělaly. Dokud plně kojíte, miminku nic nechybí. Při velkých vedrech můžete dát čajík na lžičku, ale stačí i přiložit častějc k prsu.

 

8) Nemusíte mít všude vyšůrováno jak v nemocnici. I v pravěku žili lidi ve skalách, kde byla všude hlína a písek, takže fakt nemusíte každej den jako blázni vytírat, vysávat a prostě všechno uklízet. Samozřejmě nežijte v úplný hnojárně, ale všeho s mírou bohatě stačí.

 

9) Příkrmy začněte mrkví a pak pokračujte bramborou a zeleninou, pak až ovoce. Uvařit, rozmixovat. Já zatím dala jednu lžičku, ale dočetla jsem se, že druhej den už můžu víc, takže zítra jdem na to! Ptala jsem se doktorky a asi 10ti lidí, nikdo mi neřekl přesně co a jak. Takže tak.

 

10) Není potřeba neustále mazat sudokrémem a bethantenem. Já to ze začátku dělala, pak nám došel a zjistila jsem, že je to úplně zbytečný. Mažu až když má zadeček malinko červenej, nebo kaká často, aby nebyla opruzená, ale jinak vůbec. Sama si říkám, že by mi nebylo příjemný mít neustále na zadku plínu, natož mastnou mastičku.

 

11) Postýlku jsem pořídila jako první věc a do 3tího měsíce miminka ji ani jednou nepoužila. Pak jsem ji tam dávala asi měsíc jen usnout a od tý doby zase nic. Ze začátku u nás vyhrávaly hnízdečka a teď už jen naše postel.

 

Samozřejmě se nemusíte ničím z toho řídit, jsou to jen moje postřehy, které jsem v těhu nevěděla a pak těžce zjišťovala co a jak. :-)

 

Takže páčko a za srdíčko pod článkem budu jen ráda.

máma Gábi

 

 

 

 

Share on Facebook
Share on Twitter
Please reload

Mohlo by se vám líbit:

Úzkost

3.6.2019

Navrch huj, uvnitř fuj

25.3.2019

1/15
Please reload