© 2017 Gabriela Hájková

Zklamání zvané řepka olejka!

12.5.2018

Tak já vám něco řeknu, ta řepka je v ČR fakt všude. Každej o ní ví, každej o ní mluví. V televizi dělají rozbory z čeho je pyl, protože už neví, o čem mají točit ... a na netu mi vyskakují články, že za to všecko může Babiš. To bude asi tím, že jsme minulý rok dělali design hry Chyťte Bureše. Od tý doby mi na fb pořád vyskakují ty jejich politický ksichtíky k nakopnutí... no... radši bych se koukala na něco zajímavějšího, ale google má svoji hlavu. 

 

Každopádně ... když už ta řepka je všude, chtěla jsem v ní nějakou super fotku. Minulej tejden byl David totiž fotit přesvatební fotky, který vypadaj fakt nádherně, a tak jsem chtěla taky něco na můj blog. Můj plán byl jasnej - urvat se na chviličku od práce, vyjet na pole, Rozárku strčit na půl hoďky k babičce a udělat pár fotek.... už nejsem tolik vybíravá, určitě ne tak, jako dřív. Jsem smířená s tím, že jsme prostě buřtíček se žvejkačkou na břiše po porodu, a tak je pro mě ten výběr jednodušší. (Speciální vzkaz pro Hanku - vidíš tu čárku před a tak? Je tam! :-D) 

 

 

 

Sebrali jsme se a vyjeli jsme. Po cestě jsme se stavili pro kafe do Costy, protože není nic lepšího, než pořádná dávka kofeinu. Zní to divně, ale když si dám kafe z Costy nebo Starbucks, mám takovej ten hezkej pocit, že na to mám, že si to můžu dovolit....  I když si troufnu tvrdit, že kafe na cestu z Lidlu je možná lepší.

 

Přijeli jsme k mamce. Rozárku dali do kočárku a šli fotit. Už se začalo trochu zatahovat... Měla jsem sebou troje oblečení. Červený šaty s výšivkou, bílý krajkový šaty a bílý tílko s oblíbenou košilí, která měla bejt původně do porodnice, ale mně se tak zalíbila, že ji nosim skoro pořád. Pak jsem si s fotkama chtěla vyhrát v photoshopu tak, aby byla řepka bílá a já vypadala jako v obláčcích. 

 

Řepka už je v posledním tahu. Pomalu už začíná odkvétat. Jediné pole u mamky před barákem vypadalo ještě šťavnatě. Vlezla jsem tam a David vytáhnul foťák .... No a zjistil, že si zapomněl paměťovku. To bylo zklamání číslo jedna. Řekla jsem si, že se teda smířím aspoň s novým iphonem, i když už jsem věděla, že z toho skoro nic nepoužiju. Tím, že jsme fotografové a máme super vybavení, jsem v tomhle děsně rozchcapená a chci mít to nejlepší... Řekla jsem si, že to aspoň zkusím. David udělal pár fotek a najednou začalo všude kolem nás hřmít. Bouřka se na nás řítila jak ďas. Spadly první kapičky a najednou zazvonil telefon, že Rozárka děsně brečí, ať jdeme domu. No super... 

 

Z focení mám akorát tak pár nic moc fotek rozsypanejch jako čínskej čaj, popálený nohy od kopřiv, oblečení žlutý od řepky, promrzlý nohy z deště a milion instastories, když se ségra v bouřce schovávala pod stromem a já se v dálce převlíkám. Krása. :-D :-D 

 

Ne vždycky všechno vyjde podle představ, ale tohle byla teda jedna pecka za druhou.  Aspoň mám zas zážitek za všechny prachy na kterej jentak nezapomenu. Mimochodem mohlo to vypadat takhle... :-(

 

 

Tak zas za dva roky, řepko. Třeba tě Babiš zase vysadí. A příští rok něco růžovýho by mohl, třeba jetel, kterej nestihnu. :-D 

Tak se mějte krásně a dejte mi aspoň srdíčko pod článek, ať mi trošku zvednete náladu.

Vaše Gábi.

 

 

Share on Facebook
Share on Twitter
Please reload

Mohlo by se vám líbit:

Úzkost

3.6.2019

Navrch huj, uvnitř fuj

25.3.2019

1/15
Please reload