© 2017 Gabriela Hájková

Útěk z vězení

23.2.2018

Všichni moji kamarádi jsou právě teď v hospodě a zapíjí narození Rozárky. Já jsem doma, sedím na gauči a v naprostý tichosti jim hrozně závidím. Vedle mě leží mimčo a já jen počítám minuty, kdy budu muset jít zase přebalit, nakrmit a utišit. Dělám to každé 3 hodiny, i v noci. Někdy mi z toho už vážně hrabe, nikdy v životě jsem nedělala nic takhle pravidelně. Ani jsem nebyla schopná si udělat včas jídlo, ale teď už mi nic jinýho nezbejvá, hlavně aby bylo mimčo spokojený a zdravý! 

 

Na tuhle chvíli jsem se připravovala celé čtyři týdny. Věděla jsem, že to přijde a já tu budu s malou sama. Protože jsem pořád doma a tím pořád myslím opravdu POŘÁD, tak jsem si řekla, že si dnes vyhodím z kopejtka. 

 

 

 

Nakojila jsem, přebalila a pak jsem se začala připravovat na můj první výlet mezi cizí lidi, na nákup do Lidlu! Ani nevíte, jak jsem se neuvěřitelně těšila. Ani jsme vlastně nepotřebovali nic koupit, ale já si našla záminku, abych mohla jet. Dejvovi jsem hodila Rozárku a šla jsem se "načančat". Poprvé po dlouhé době jsem si mohla vzít hodinky, protože jsem nemusela mít na ruce miminko, jó z toho jsem měla radost. Řekla jsem si, že si udělám dva drdůlky, protože jsem je dlouho něměla a tak se stalo. No ... ehm... Čtyřikrát jsem si je předělala a nakonec jsem měla stejně pocit, že vypadám jako debil a udělala si drdol, klasika. Ztratila jsem tím asi půl hodiny, čas se mi začal krátit. Do dalšího kojení mi zbývaly už jen dvě hodiny, proto na ostatní "čančání" nezbyl čas. Stihla jsem se akorát dvakrát převlíknout a na to hodila bundu, kterou jsem nakonec stejně měla celou dobu na sobě a můj "model" ani nebyl vidět. Ale tak pro ten pocit ... znáte to, holky. 

 

Nasedla jsem do auta a jela. Vychutnávala jsem si každou chvilku mimo domov. Dorazila jsem do Lidlu, porozhlédla se kolem a připadala si najednou hrozně divně. Lidi kolem mi přišli takový málo ohleduplný, jedna holka mi nebyla schopná ani uhnout vozejkem, tak jsem jí ho musela odšoupnout a tak. Já vím, jsou to prkotiny, ale najednou mi začalo chybět těhotenství! Když jsem byla těhotná, všichni se na mě usmívali a ták. Teď nic. 

 

 

Čas se mi krátil, najednou jsem měla jen hodinu a půl do dalšího kojení a já si na to... kráva... vzpomněla. V tu chvíli jsem ucítila studený na prsou. Ajéje, zapomněla jsem si vzít vložky do podprsenky a mlíko mi zas teklo proudem. No nic, do košíku jsem naházela jsem to nejnutnější, koupila si tulipány a šla ke kase. Za kasou seděla taková hezká blondýnka a já ji upřímně začala závidět. Představila jsem si sebe jako učitelku (páč to mám vystudovaný a už jsem rok učila) a uvědomila si, že bych teď měla naprosto směšnej plat oproti prodavačkám z lidlu. Najednou jsem na ni nekoukala jako na někoho, kdo tu je jen proto, že nic jinýho nesehnal, ale na někoho, kdo si uměl dobře vybrat a bude mít lepší plat než učitelé a doktoři. Pak jsem si pomyslela, jak je hezky namalovaná a učesaná, určitě na to má hodně času. A pak ji záviděla i to, že někam ráno jde a odněkud se vrací domů. No nic... Rozhodně bych s ní neměnila, miluju svoji rodinu a udělala bych pro ně všechno, jen se mi trochu zastesklo po normálním životě. Navíc kdybych chodila každej den do práce, která mě nebaví, tak bych zase rychle skončila. Prostě to bylo jen moje zastesknutí, který snad brzo zmizí (až budu moct chodit s Rozárkou mezi lidi).... Zaplatila jsem a protože už jsem měla jen 45 minut, vydala se na cestu domů. 

 

 

Moje dojmy z první vycházky? Ne, mimčo mi opravdu ty dvě hodiny nechybělo. Byla jsem ráda na vzduchu. Věděla jsem, že je v dobrých rukou, tak asi proto. Vrátila jsem se totálně unavená, takže moje tělo asi není ještě úplně v cajku a to jsem si myslela, že je. Bylo to každopádně dobrodružství, výprava do Lidlu se vyplatila a já mám hned lepší náladu. Bejt pořád doma je fakt na palici! 

 

To je všechno, dnešní článek je vlastně tak trochu o ničem, ale co. Všechno nemusí mít kvalitu první jakosti, život je totiž občas trochu nudnej, takže tak! A já jdu spát, nebo spíš ... zkusit si na hoďku lehnout a pak mě čeká zase kojení, přebalování, krkání a uspávání. Tak dobrou a pokud právě někde pijete, dejte si za nás panáka! 

 

A jako vždycky - srdíčko pod článek a pá,

Vaše Gábi.

Share on Facebook
Share on Twitter
Please reload

Mohlo by se vám líbit:

Úzkost

3.6.2019

Navrch huj, uvnitř fuj

25.3.2019

1/15
Please reload